Duben 2013

Nejsem anděl

28. dubna 2013 v 18:11 | Usylmä |  Moje kecy
Čaute lidi,
doufám, že žijete v klidu a míru. Teď momentálně jsem v takové lehce prekérní (kdo by si to slovo náhodou hledal,ne, není to "choulostivý" a nemá to 2 smysly) situaci,která si celkem žádá být řešena, ale do této chvíle mě zatím nic nenapadá, tak jsem si radši sedla k blogu,že napíšu zase jednou nějaký ten článek,kterých tu teď, přiznejme si, ani zdaleka není tolik, kolik si zaslouží. Hodně věcí,málo času.
Před nějakou dobou jsem se tu zmiňovala o tom, že napíšu jakousi krátkou povídečku o Halestorm. Nebojte, nezapomněla jsem na ní a dokonce je i v plném proudu psaní. Ten detail na tom ovšem je, že jí píšu anglicky. Jsem zrádce češtiny, jazyka mého rodného. Doufám, že jsem jí nezpůsobila újmu na psychice,to by bylo špatné. A to platí i pro vás. Já jsem totiž zjistila, že v angličtině se dá hrozně dobře vyjadřovat konkrétní pocity, a to bez zbytečného a zdlouhavého hledání vhodných slov. .....Když nad tim tak přemýšlím, tak já vám sem ten překlad snad dám.

Vzhledem k dnešnímu datu, stává se tento den 22. dnem mé stále pokračující euforie z koncertu Tarji. Já jsem se tu k tomuto tématu nějak podrobně nevyjadřovala, dokonce jsem k tomu nenapsala vůbec nic, což se moc často nestává.
Docela dlouho jsem se rozmýšlela, jestli se na koncert tahat s foťákem, ikdyž psali, že focení je zakázané (známe to :D ) , a nebo jestli si ho tam vzít a strávit celý večer nahráváním a focením. Konečné rozhodnutí padlo na první variantu,takže jsem se poprvé v životě vydala na Tarju bez jakéhokoliv zvěčňovacího prostředku. A jelikož nejsou fotky a mé vyjadřovací a popisovací schopnosti stále zůstávají na chabých 10% , raději jsem se tudíž nic zveřejnit neodhodlala (opomenu-li to, jak se vždy po koncertech hrozně vztekám :D ).
Ale můžu říct, že koncert byl naprostá bomba! Výborné. Na to by šel doslova vyplácat celý slovník superlativ,která existují. :D Bylo to něco neskutečného, dokonce jsem i uronila slzu,když zpívala starou známou baladu Swanheart. Ono když tam člověk tak sedí,poslouchá tu skvostnou hudbu kombinovanou s andělským hlasem zpěvačky, může na chvíli zavřít oči a vpodstatě nemusí nad ničím přemýšlet, dojde mu, jak moc miluje to, pro co žil posledních 6 let. Ten podivný pocit smíření se všemi událostmi ve skupině a v sólové dráze, které se za tu dobu a i dobu předtím udály, to prapodivné zjištění, že se v tomto světě přecejenom ještě najde jeden světlý bod, který ztiší běsnící nebe a uklidní rozbouřenou vodu. Přišla jsem na koncert zmatená,plná očekávání a odešla jsem s požehnáním.

Na euforii mi už vůbec neubral fakt, že jsem takhle jednou ve čtvrtek večer shlédla Imaginaerum: The Movie by Nightwish. No to si vůbec nedokážete představit, jak jsem posledních 30 minut filmu doslova hystericky řvala s kapesníkem u nosu,jak je svět hrozně nespravedlivej :D Když jsem tak klikala na onen odkaz,který jsem pouze náhodou zahlédla u jedné najtvišácké fanstránky na facebooku, vůbec by mě nenapadlo, že se mě ten příběh a všechna ta atmosféra okolo tak dotknou. Během 1 hodiny a 22 minut se pro mě Imaginaerum stalo něčím neuvěřitelně osobním. Dokonce tak moc, že bych to vklidu mohla srovnat s mými dvěma filmy, které čestně zabírají první pozici nad všemi ostatními, a to Vesnice (The Village) a Poslední samuraj (The Last Samurai) . Myslete si o mně co chcete, nevadí. Stále doufám, že mě jednou nějaká duše pochopí a řekne mi, že to, co si myslím, nejsou jenom zcestné žvásty.
Imaginárko můžu vřele doporučit těm, které fantazie ještě neopustila a rádi si udělají čas na temnou dobrodružnou cestu do skladatelovy mysli. Fakt, koukněte na to, teď je toho plný internet,takže se to dá vcelku lehce najít. :-) (V lepším případě si kupte dvd ;-) )
A nakonec tu máte jednu krátkou, avšak vysoce výstižnou větu.